Název

Svatomartinské nocování na klubovně a výlet do vodního světa

Popis

Tentokrát jsme se sešli na dvoudenní výpravu (9.11. - 10.11.) již v pátek v 17,30 v naší klubovně. Pro mnohé nováčky v oddíle to bylo poprvé, kdy vyměnili svoji domácí postel za matrace v klubovně.
Nejdříve jsme si zahráli pár her a po sedmé hodině večerní jsme šli do altánku za klubovnu. A koho jsme tam nenašli. Byly tam dvě čarodějnice, které se velice smály a vzájemně chlubily, co se jim podařilo. Tiše jsme poslouchali a dozvěděli jsme se, že ukradly podkonímu sv. Martina podkovy pro jeho koně. Proč? Aby sv. Martin nemohl přijet a dovést sníh. Tyto čarodějnice neměly rády zimu. Pak nastartovaly svá košťata a zmizely. Podkovy zůstaly zapomenuté u altánku.
To se nám ale vůbec nelíbilo. Rozhodli jsme se podkovy posbírat a pokusit se najít podkoního sv. Martina a vrátit mu podkovy. Ovšem byl v tom háček. Nevěděli jsme, kde přebývá. Napadlo nás nakonec zavolat kronikáře Františka, které ho dobře známe. Ten vše ví a určitě poradí. A také poradil, kde podkoní přebývá.
Už z dálky, když jsme přicházeli k podkonímu, jsme viděli, jak stále chodí, lamentuje a něco hledá. Bylo nám jasné, že hledá podkovy. Prozradili jsme mu, co se stalo. Hned se mu zablesklo v hlavě a řekl. „Ty čarodějnice dobře znám a tropí stále nějakou neplechu“. Byl velice rád, když jsme mu předali podkovy.  Protože už těch čarodějnic měl dost, tak nás požádal o pomoc a řekl nám, jakým způsobem odebrat kouzelnou moc čarodějnicím. Pod nedalekými skalisky mají svoji skrýš, která ukrývá i jejich pergamen nesmrtelnosti. Pokud se potají na svitek podepíše alespoň 13 lidí, tak ztratí kouzelnou moc a usnou tvrdým spánkem. Hned jsme se rozhodli, že pomůžeme podkonímu. Protože jsme nevěděli, jak se dostat k doupěti čarodějnic, tak nám dal na pomoc svého učně, který dobře znal ono místo.
Doupě čarodějnic bylo patrné již z dálky. Zář loučí a svíček osvětlovala skalní rokli. Byli jsme po tichu a po jednotlivcích jsme se pomalu plížili k pergamenu. Nakonec jsme se všichni podepsali a zrušili tak moc čarodějnic. Po té jsme zahlédli, že se něco mihlo. Byl to sám sv. Martin.  Zanechal za sebou několik podkov, které nás dovedly až pod borovice, kde byl prostřený stůl. A co na něm bylo? No přece Svatomartinský poklad…. Upečená kuřátka a sladkosti. Tak jsme se s chutí pustili do jídla. Zbyly jen kostičky. Když jsme se vrátili do klubovny, dali jsme si ještě upečený perník a teplý čaj. Pak jsme si vyčistili zuby, zavrtali jsme se do spacáku a těšili jsme se na další den, kdy na nás čekala cesta do Vodní říše.

Nastavení